Kolář Jiří
Jiřímu Koláři bylo 19. května 2022 uděleno Čestné občanství městské části Praha 10 in memoriam. Ocenění převzal jeho synovec Martin Helcl.
Jiří Kolář byl český básník a výtvarník, který se proslavil ve světě díky svým kolážím a experimentálnímu umění. Několik let prožil v Praze 10 – Vršovicích, toto téma využil ve své tvorbě. Vznikla například básnická sbírka Vršovický Ezop nebo v díle Marsyas je báseň Vršovický Epiktet.
Jiří Kolář se narodil 24. září 1914 v Protivíně, ale dlouhá léta žil v Kladně. Vyučil se truhlářem a v letech 1929 až 1942 pracoval v různých zaměstnáních. Od roku 1949 se věnoval výtvarnému umění a literatuře. Své básně uveřejňoval od roku 1938 časopisecky a v roce 1937 měl první výstavu výtvarných prací. Spolu s Jindřichem Chalupeckým, Ivanem Blatným nebo Josefem Kainarem byli členy Skupiny 42, jejímž programem bylo zmapovat městskou periferii. V roce 1945 se přestěhoval do Prahy. V letech 1949 až 1959 našel bydliště v Praze – Vršovicích v Krymské ulici. V souvislosti s rukopisným textem Prométheova játra s podtitulem Rod Genorův se dostal v roce 1953 do konfliktu s režimem. Text byl totiž nalezen při domovní prohlídce u literárního historika Václava Černého a zhodnocen jako politický pamflet. Jiří Kolář byl zatčen a strávil 9 měsíců ve vyšetřovací vazbě. Stejnou dobu mu určil i soud, proto byl následně propuštěn domů. Roku 1969 mohl odcestovat do Brazílie, následně byl v Kanadě, USA a Japonsku. Jenže následovala normalizace a jeho knihy zase mizely z knihoven. Roku 1977 podepsal Chartu 77. Režim se ho nakonec zbavil tak, že mu neumožnil, aby se vrátil ze studijního pobytu v SRN. Od roku 1980 žil v Paříži, kde získal francouzské státní občanství. Odtud také finančně podporoval české umělce, kteří nemohli publikovat. Složitě se za ním do zahraničí dostávala jeho manželka výtvarnice Běla Kolářová. J. Kolář byl v nepřítomnosti odsouzen k jednomu roku vězení a byl mu zabaven majetek. Po roce 1990 žil střídavě v Paříži a v Praze. Zemřel 11. srpna 2002 v Praze.
Byl experimentátorem na poli výtvarném i básnickém. Za pomoci básníka Františka Halase mu v roce 1941 vyšla první sbírka Křestný list. Následovala sbírka Sedm kantát, Limb a jiné básně, Ódy a variace, Dny v roce. Po vynuceném odmlčení vyšel Kolářův veršovaný esej o poezii Mistr Sun o básnickém umění. Následovaly sbírky Vršovický Ezop, Nový Epiktet a Návod k upotřebení. Některá jeho díla vycházela v té době také v samizdatu. Složitě se k čtenáři dostávala kniha Prométheova játra, která vznikla již v roce 1950, v roce 1979 vyšla v samizdatu a 1985 v Torontu, ale oficiálně vyšla až v roce 1990. V této knize zasadil děj do Vršovic a odmítl v ní všechny formy totalitní vlády. Komplikovaný osud mělo i dílo Roky v dnech, to bylo sice dvakrát vysázeno, ale pokaždé zničeno. Také Básně ticha mohly vyjít až po listopadu 1989.
Jiří Kolář je autorem i deníkových záznamů a úvah Očitý svědek a Odpovědi. Pro děti napsal knížky Jeden den prázdnin, Nápady pana Apríla a s Josefem Hiršalem Kocourkov. Je autorem dramat Mor v Ahénách a Chléb náš vezdejší.
V 60. letech se věnoval experimentální poezii, ale následně se Kolářova tvorba zaměřuje převážně na výtvarné umění. Používal existující techniky koláže, ale postupně začal vytvářet i způsoby zcela nové. Vznikla tak roláž (koláž sestavovaná z pruhů), proláž (proužky výtvarných reprodukcí sestavované k sobě v různých variacích) nebo muchláž (zmuchlané reprodukce). První výstavu své nové výtvarné práce měl v roce 1962 v klubové místnosti pražského výtvarnického spolku Mánes. V roce 1964 se stali spolu s manželkou Bělou Kolářovou spoluzakladateli výtvarné skupiny Křižovatka. Dnes je ve světě jedním z nejznámějších českých výtvarných umělců.
Z iniciativy Jiřího Koláře, Václava Havla a Theodora Pištěka vznikla v roce 1990 každoroční Cena Jindřicha Chalupeckého pro výtvarníky do 35 let.